Jmenuji se Matěj, je mi 18 let a druhým rokem studuji na Gymnáziu Jana Keplera v Praze. Ve svých 14-15 letech jsem se náhodou dostal k pojmu seberozvoj a ten mě ihned začal fascinovat. Mým hlavní zájem nebyl to, abych lépe vypadal, ale spíše co můžu dělat proto, abych se toho co nejvíce naučil, ušetřil čas a vycházel dobře s ostatními. To mě dovedlo k spoustě zajímavých knih, které mi pomohly udělat v životě nejednu změnu k lepšímu.
Když se přede mě postavila velká překážka, známá jako přijímací zkoušky, tak jsem zjistil, že na tom nejsem tak dobře. Matematika pro mě sice nebyla velký problém, ale čeština pro mě byla hlavní kámen úrazu. V prvním testu se mi povedlo získat 14 bodů, což je o 26 bodů méně, než bych potřeboval.
Ale díky všemu, co jsem už v tu dobu věděl, a pomoci naší skvělé češtinářky se mi povedlo dostat do bodu, kdy jsem z každého testu měl okolo 45 bodů! Což si myslím, že je slušný pokrok.
Sice se mi záhy v den přijímaček povedlo vše pokazit (nepodařilo se mi den předtím dlouho usnout, k snídani jsem si dal pouze kafe, což vystresovalo mé tělo ještě víc atd.), ale to mi dalo cenné lekce v jiném směru (a slovem pokazit jsem myslel 34 bodů). Avšak ostatní testy jsem napsal už lépe, a tak jsem neměl problém se dostat. A taky mě to upevnilo v myšlence, že jsem se dokázal naučit opravdu dobře, jelikož i přes všechny problémy, kterých nebylo málo, to nakonec bylo v pohodě.